Z DENÍKU KAVÁRENSKÉHO POVALEČE, úvod

Kavárna. Prosté slovo, že? A přitom, co všechno může představovat. Pro každého je kavárna něčím jiným, většina se však shodne na tom, že má být místem příjemných setkání, dobré kávy, zajímavé kultury nebo prostě dobrého pokecu u dortu. To vše kavárny jsou a mohou být. Čím je kavárna pro vás? Zkuste se zamyslet...

Pro mě je kavárna místem zásadních rozhodnutí, krásně stráveného času, milých setkání a také dobrého pití a jídla. Proto jsem se rozhodla pozvat vás do dvanácti pražských kaváren, z nichž každá přináší, mimo všeho zmíněného, ještě to pověstné ,,něco navíc".

Na úvod by se ovšem hodilo zabrousit trochu do historie... Možná se budete divit, ale dle středověké legendy za objev kávy může koza, která byla po snědení divných bobulí nezvykle čilá. A také se původně kávová zrna nezpracovávala na tekutinu, etiopské kmeny je jedly. Kávu pijeme vlastně díky arabskému světu. Jako první začali pražená zrna vařit a pít obyvatelé Persie. Dokonce i samotné slovo ,,káva" pochází z arabského výrazu qahwat al-bun neboli víno z bobulek.

Káva a kavárny to ze začátku vůbec neměly snadné, stavěl se proti nim celý svět. Po dlouhou dobu se káva prodávala pouze v lékárnách, jako lék na povzbuzení a proti spánku. Prodavači piva, vína i limonády se báli o své výdělky a snažili se zabránit vzniku těchto oáz. A několikrát byla káva v různých zemích dokonce zakázána!

Lahodný černý nápoj si ale své místo na světě i přesto vybojoval a kavárny se postupem času stávaly místem setkání, polemik a nekonečných hodin strávených na šálkem. Prvenství v historii evropského kavárenství patří Caffé Florian v Benátkách na náměstí sv. Marka.

Díky bohu za kavárny, bez nich bychom přišli o mnohé umělecké výtvory své doby. Staly se tak  nedílnou a trvalou součástí evropské i naší kulturní tradice. Kavárenský život totiž představoval výbornou živnou půdu pro spisovatele, malíře a jiné kávy či hovorů chtivé umělce. Tito zde vysedávali, tvořili, dlouhé hodiny hovořili či vyjednávali obchody. Někteří největší štamgasti si mohli do „své“ kavárny dokonce nechat posílat poštu! A například takový Honoré de Balzac vypil při tvorbě třeba 20 šálků denně.

Kavárny sloužily i jako kulturní stánky. Mohli jste si sem přijít poslechnout živou hudbu, zhlédnout kabaretní či muzikálové představení či třeba jedna z prvních filmových promítání. Této tradice se mnohé kavárny naštěstí drží až dodnes.

Zlatou éru českého kavárenství samozřejmě představoval konec Rakouska-Uherska a období první republiky. Také u nás byste umělce, jako třeba Karla Čapka, Karla Poláčka nebo Jaroslava Haška, hledali nejlépe v některé z krásných prvorepublikových kaváren.

A protože, jak již Charles Maurice Talleyrand říkal, káva musí být horká jako peklo, černá jako ďabel a sladká jako láska, neseďte doma a vyrazte do některé z krásných kaváren, kterými se to jen hemží nejenom v Praze, ale i v ostatních větších městech. Sice vás zveme jen do prostředí kavárniček pražských, ale snad vás budou toulky kavárenského povaleče bavit...

Informace z historie kávy a kavárenství byly použity z www.cestvakava.cz, www.hezky-cesky.com a www.national-geographic.cz.