Miki si posvítí i na vás

V divadelním spolku Kašpar si mimo osvědčení klasiky s chutí a odvahou vybírají také nové a moderní hry z celého světa. Důkazem je i inscenace Baterka Miki, jíž uvádějí v Divadle v Celetné v české premiéře.

Monodrama francouzské dramatičky Natachy de Pontcharra sice spatřilo světlo světa již před dvaceti lety, ale díky tématu mezilidských vztahů bude aktuální vždy. Baterka Miki je neobyčejně obyčejným příběhem Mikiho, nočního hlídače kdesi na parkovišti kamionů.

Hlídač Miki nám vypráví svůj životní příběh, od něhož občas přeskočí do reálného času, k situaci na parkovišti. Tyto časové skoky udržují diváka v permanentním napětí. Stále více toužíte, aby Miki už jen vyprávěl. Což se v určitém bodě (vlastně jsme si ani nevšimli, kdy) stane a my už jen fascinovaně sledujeme, jak Mikiho vyprávění spěje k nevyhnutelnému, temnému a děsivému konci. Na něm je ale možná nejděsivější to, že Miki vše překládá s klidem a samozřejmostí své pokroucené psychiky a zvráceného vidění světa. Miki je sám pro sebe neohroženým hrdinou, jenž díky znalosti odpadků a „umění“ jednat s lidmi najde lásku, obdiv, a zachrání život své sousedky. Bude tomu opravdu tak? To už vám prozradí Baterka Miki. Jen tak trochu počítejte s tím, že po zhlédnutí Baterky Mikiho ještě dlouho nepůjdete s košem, aniž byste přemýšleli, kdo se do popelnice může podívat...

Představení, trvající jen něco málo přes hodinu, je hereckým koncertem Petra Lněničky. Lněnička zcela sám dokonale obsáhne celou ponurou scénu, hraje si s každou rekvizitou a vtáhne vás do děje tak, že se s ním možná po představení ani nebudete chtít potkat v kavárně divadla. Portrét duševně narušeného muže podává s bravurou sobě vlastní. Budete žasnout nad tím, jak jediný herec dokáže zaujmout plné hlediště.

Hře rovněž prospívá, že se jí režijně ujal Lukáš Jůza. Spolu s Petrem Lněničkou jsou nejen spolužáci z DAMU, ale také dlouholetí herečtí partneři z Kašparu. Na Baterce Miki je tak na pozadí vidět i jejich dokonalá souhra. Myslíme si, že zkoušení se jistě neslo v přátelskému duchu a touze vytvořit krásnou inscenaci a potěšit všechny kašparovské diváky. Lukáš Jůza si prostě pro svůj režijní debut vybrat výbornou hru i herce.

Aby měl Lněnička kde hrát, vymyslela Petra Krčmářová zajímavou a zároveň trochu odpudivou výpravu. Scéna je plná odpadků a několika rekvizit evokujících ztemnělé kamionové parkoviště kdesi v pustině. Kostým Mikiho je, dalo by se říct, důmyslný. Je totiž plný baterek. A jestliže jsme slibovali, že Miki si posvítí i na vás, nelhali jsme. Herec si opravdu několikrát za hru nahrazuje divadelní svícení a mluví buď za dokonalé tmy, či na sebe svítí jen pomocí vlastních baterek. Ale ani mistr světla Ondřej Růžička nezahálel, vřele doporučuji, abyste si na moje slova vzpomněli při hře světla a stínu ve scéně, jejíž obsah vám samozřejmě neprozradím. Buďte si však jisti, že ji poznáte snadno.

Pokřivený obraz šťastného a zároveň velmi zvráceného hlídače můžete v Divadle v Celetné zhlédnout v rámci kašparovského cyklu KAŠPAR.noir – Někdo to rád hořké!. A za vidění opravdu stojí!

Zdroj fotografií: www.divadlovceletne.cz