Tak už zase budou volby

Nevím, jestli to stejně probíhá i v menších městech, ale v Praze poznáme blížící se volby (kamkoliv, kohokoliv a v jakémkoliv množství) vždy velmi bezpečně. Začne to spíše plíživě, tu tam si nějaký zapálený plakátovač polepí oblíbenou plochu oblíbeným kandidátem. V tu chvíli to ale zjistí jiná strana, většinou větší, a vyšle svých plakátovačů pro jistotu hned pět. A jelikož tu nikdy neděláme nic napůl, může to taky dopadnout tak, že na vylepovací ploše není kam plivnout pro ulepené plakáty slibující všechno (něco pro jistotu i dvakrát).

Jak se kýžený den volby blíží, prožijete ale třeba také chvíle plné hrůzy. Může se totiž stát, že jdete jen z práce domů, prostě se zapomenete vyhnout těm pravým místům a vpadnete do zuřivého halasu. Svobodná vůle chudáka voliče je pak na nevelkém náměstí vláčena od divného stánku k ještě divnějšímu (v konečném počtu pět), vemlouvavé dámy ve všech barvách duhy vám s chutí měří krevní tlak, snaží se vás nakrmit koláčem, k němuž zakousnete hlt guláše, a samozřejmě pročtete letáček překypující pohodou, pozitivy a sociálními jistotami dnů příštích. Že nechcete? Nevadí, nabídnou vám toho ještě třikrát víc.

Aby vám bylo ještě veseleji, vyhrává k celé estrádě veselá kutálka hrající na každé přání. Záhadou ovšem zůstává, proč si nadšení kolemjdoucí majitelé volebních hlasů přejí jen písně typu „…až tam na sever…“, „…nech to být…“ či „…nikdy se nevrátí…“.

Faktem však zůstává, že setkání s takovou volební zuřivostí jednoho nakonec přesvědčí, že si měl nechat poradit od té paní na poště a rozhodně uzavřít nabízené pojištění odpovědnosti.